Přehledný obsah článku:
- Mýtus č. 1: Výroba solárních panelů se vůbec nevyplatí
- Realita: Fotovoltaika je technologie budoucnosti
- Mýtus č. 2: Solární panely mají krátkou životnost
- Realita: Jak to, že solární elektrárny vydrží tak dlouho?
- Mýtus č. 3: Solární panely neumíme recyklovat
- Realita: Recyklační linky na soláry čeká prosperita
- Kdo vám recyklaci solárních panelů zaplatí?
- Šetřete s fotovoltaikou co nejdříve
TIP: Objednejte si nezávaznou nabídku fotovoltaiky zdarma a do 24 hodin
Mýtus č. 1: Výroba solárních panelů se nevyplatí
Asi nemusíme vysvětlovat, že to je nesmysl. V počátcích fotovoltaické technologie byla výroba efektivních panelů skutečně tak náročná, že jejich výkon náklady na výrobu ospravedlňoval jen sotva. Ale to je vážně dávno. Například počátky moderní FVE se datují do roku 1954, kdy v USA vyvinuli první křemíkový článek. A na rozdíl od kritiků, kteří dodnes hledají na jednom z nejčistších a 100% udržitelných zdrojů energie především problémy, New York Times už tehdy napsaly: „Fotovoltaika může znamenat realizaci jednoho z největších snů lidstva – využívání téměř neomezené energie Slunce.“ A nemýlily se.
Realita: Fotovoltaika je technologie budoucnosti
Ani převratné vynálezy nebývají dokonalé od začátku. První benzínový automobil Carla Benze z roku 1886 by dnešní petrolheady asi úplně nenadchnul a první počítač z roku 1944 by domů nechtěl nikdo. Ani by se mu tam nevešel, pokud nebydlí na zrušeném letišti. Mimochodem, první solární elektrárnu na střeše realizoval americký vynálezce Charles Fritts už roku 1883. A to si představte, že jeho solární články pracovaly se selenem a tenkou vrstvou zlata. To muselo teprve lézt do peněz! No, dost legrace. Dramatický rozvoj výroby solárních panelů a dalších součástí moderní fotovoltaické technologie jasně ukazuje, že o rentabilitu výroby skutečně není potřeba mít obavy. A vývoj jde navíc zběsile kupředu. Pokud vás to zajímá, pár největších novinek najdete v našem článku o fotovoltaických trendech.
Mýtus č. 2: Solární panely mají krátkou životnost
Dalo by se polemizovat o tom, co je to krátká životnost. Když ale vyjdeme z toho, co zajímá uživatele především, tak i tohle tvrzení je nesmysl. Zřejmě nejstarší fotovoltaická elektrárna na světě nedávno oslavila 60 let fungování (píšeme o ní v článku o životnosti fotovoltaiky). Dobře, to je výzkumné pracoviště. Ale i když se zaměříme na úplně standardní komerční FVE pro nejširší použití, očekávaný standard je dnes minimálně 30 let. A co tedy zajímá uživatele? Návratnost a úspora. Když vezmeme průměrnou dobu návratnosti do našich výkonných, a oproti rodinným domům i dražších realizací FVE pro bytové domy a SVJ, je to cca 7 let. Co to znamená? Dalších 23 let vlastní elektřiny a ušetřené miliony. Je tohle ta krátká životnost?
Realita: Jak to, že solární elektrárny vydrží tak dlouho?
Fotovoltaická elektrárna je z principu stabilní zařízení bez pohyblivých součástí a její životnost je omezená pouze funkčností solárních panelů a dalších součástí. Jak jsme psali, panely mají dnes standardní záruku 25 let na funkci (účinnost nesmí klesnout pod 83 %) a 12 let na mechanické součásti. Nejkvalitnější střídače 10 let atd. (Když o tom mluvíme, poctivá instalační firma vám podle kodexu Solární asociace vyřeší nejen případné reklamace na práci, ale i na použitá zařízení.) Důležité je navíc nezaměňovat délku záruky a dnes již běžnou, o mnoho let delší životnost. Garantovaných 83 % účinnosti po čtvrtstoletí používání je samo o sobě neuvěřitelné číslo. Ale degradace není nijak dramatická ani po záruce. Panely už navíc v tu dobu dávno vyrábí zadarmo, takže se do výměny nikdo nežene. Což je i odpověď na otázku, proč ještě pořád nepřišla očekávaná vlna recyklací.
Kdy přijde první velká vlna recyklací solárů v Česku?
V České republice máme se solární energií malinko zpoždění takže většina domácích realizací fotovoltaických elektráren u rodinných domů, ale zejména v případě firem a bytových domů je relativně nová. I ty nejstarší tedy budou s účinností okolo 80 % vyrábět elektřinu ještě v roce 2030. A ty nejkvalitnější z nich budou ve stále ještě výdělečném provozu nejspíš ještě o 10 let déle, do roku 2040. Ani potom ale nelze předpokládat extrémní boom. Před 20 let u nás byla fotovoltaika víceméně v plenkách. Takže panelů, co budou v první vlně k likvidaci (na výměnu), nespíš nebude extra záplava.
Mýtus č. 3: Solární panely neumíme recyklovat
Kritici fotovoltaiky měli průběžně katastrofické předpovědi ke všemu – účinnost, finanční efektivita, životnost… Nic z toho nevyšlo, takže se teď zaměřili na poslední část životního cyklu solárních elektráren, s jejíž realizací ještě nemáme praktické zkušenosti a je tedy možné si bez reálných důkazů opět vymýšlet úplně cokoli. Aktuální trend je proto tvrdit, že solární panely neumíme recyklovat. A protože strach zvedá čtenost, opakují tenhle nesmysl ráda i komerční média. Co na tom, že to není pravda. Každý, kdo nějaký solární panel skutečně viděl, tak i bez odborného vzdělání odhadne, že drtivou většinu materiálu tvoří sklo. A řekněme hliníkový rámeček. Nemá cenu to rozebírat, ale obojí umíme recyklovat dokonale.
Realita: Recyklační linky na soláry čeká prosperita
Většina doposud instalovaných panelů ještě stále slouží a recyklaci zatím podstoupilo mizivé procento z nich – většinou kvůli mechanickému poškození. A i když u nás se zatím recyklační provozy teprve připravují a panely nejčastěji posíláme do zahraničí, výsledky recyklace jsou nad 90 % úspěšnosti. Mimochodem, domácí linka zatím neexistuje jen proto, že by se neuživila. Důvodem nejsou ani technologická náročnost, ani obavy ze znečišťování prostředí. I staré soláry jsou zkrátka tak kvalitní, že ještě pořád není co recyklovat. A pro úplnost – v solárních panelech jsou i drahé kovy. V mizivém množství, ale přece. Tvrdit, že zrovna u solárních panelů se jejich recyklace nevyplatí, když v případě mobilů, LCD monitorů a dalšího vyřazeného elektrozařízení je to ten největší byznys, to chce už hodně zkreslené vnímání reality.
Jak se recyklují solární panely tam, kde už to potřebují
Domy sobě vznikly pod patronací společnosti Veolia, která alternativní energetiku a udržitelné zdroje podporuje už dlouhá léta. A právě Veolia také ve Francii spustila první specializovanou linku na recyklaci solárních panelů. Její kapacita postupně poroste (ano, ani ve Francii ještě boom recyklací nenastal) a má postupně zvládat až 4000 tisíc tun vysloužilých solárních panelů za rok. A Veolia už plánuje investovat i do dalších recyklačních linek, nejen ve Francii, protože to bude podle odhadů odborníků velmi profitabilní záležitost. A když to vezmeme konkrétně, tak Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii odhadla hodnotu materiálů z recyklaci do roku 2030 asi na 400 milionů euro. Takže až vám zase bude někdo tvrdit, že se recyklace nevyplatí a vysloužilé solární panely zasypou svět, můžete se začít rovnou smát.
Materiály solárních panelů a kolik z nich se recykluje
V Česku je asi 98 % všech solárních panelů křemíkových. A z čeho jsou složeny? Pro nejčastější „klasické“ panely platí zhruba následující přehled:
- 60–80 % hmotnosti tvoří sklo,
- 10–15 % plasty,
- 8–20 % hliníkový rám,
- 6–10 % vzácné prvky (především samozřejmě polovodič křemík), elektrické komponenty atd.
Úplně nejzákladnějšími způsoby recyklace se z panelů získá zhruba 95 % skla, 100 % hliníku (a ušetří se 70 % energie, která by byla nezbytná k výrobě stejného množství nového), 85 % křemíku a 80 % krystalických článků. V případě modernějších tenkovrstvých panelů (u kterých činí až 95 % hmotnosti už jen sklo a hliník) funguje recyklace s podobnými výsledky.
Jaké jsou druhy recyklace solárních panelů?
Tady se dostáváme opravdu do detailu, tak na závěr už jen stručně. Momentálně se používají zejména dva způsoby recyklace solárních panelů:
- Termická metoda – hlavně u klasických panelů. Kromě toho, že základní materiály jako sklo a hliník se vytěží téměř dokonale, k dalšímu použití zůstane až 85 % křemíkových článků.
- Mechanicko-chemická recyklace – aplikuje se zejména na zmíněné tenkovrstvé panely a podobá se recyklaci LCD monitorů. Kromě opět téměř úplného vytěžení skla a hliníku zachrání až 95 % polovodičových materiálů.
Inovátoři ovšem nespí a například v Itálii vznikl za podpory EU projekt FRELP (z anglického Full Recovery End-of-Life Photovoltaic), který chce robotizací dosáhnout recyklace až 95 % všech složek panelů, včetně křemíku, mědi a vzácných kovů, které jsou použity v až ve stopových množstvích a manuálně jejich záchrana v podstatě není možná: stříbro, indium, galium a germanium. Další pokročilý program běží například v Arizoně, kde se tamní státní univerzita v projektu ASU zaměřila pro změnu na metody, jak materiál z panelů vytěžit v co nejvyšší kvalitě čistotě. Vzhledem k očekávaným ziskům je ale podobných aktivit (např. v hodně pokročilé Číně) po světě celá řada.
Kdo recyklaci solárních panelů zaplatí?
Když už se nestraší tím, že recyklace panelů bude konec lidstva, vytáhne se alespoň otázka: kdo to všechno zaplatí? Buďte v klidu, i na tohle se myslelo dávno. Stejně jako u drtivé většiny elektrických zařízení mají solární panely recyklační poplatek v ceně. Jinými slovy, recyklaci si předplatíte už při nákupu a podle (přes 20 let starého) Zákona o odpadech, § 37, č. 185/2001 Sb. je „povinnost zajistit zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu ze solárních panelů“ na výrobci. Až tedy (za ty desítky a desítky let) bude potřeba panely vyměnit, co je potřeba udělat?
- Fotovoltaika do 30 kWp – podle zákona stačí panely odmontovat a zdarma je odevzdat v síti míst zpětného odběru, což bude nejspíš nejbližší sběrný dvůr. Za to, že panel skončí v recyklační lince, zodpovídá výrobce. Dostal za to zaplaceno, takže si ho stát ohlídá.
- Solární elektrárny nad 30 kWp – Vzhledem k vyššímu počtu panelů se u větších FVE domlouvá odběr individuálně s provozovateli tzv. kolektivních systémů. Příklad: pokud si vaše SVJ zařídilo soláry přes Domy sobě, postaráme se o řešení my.
„Shrnuto a podtrženo, za předání součástí fotovoltaiky k recyklaci nic neplatíte. Zpětný odběr a recyklace vysloužilých solárních panelů je pro provozovatele fotovoltaických elektráren v ČR zcela zdarma.“
Šetřete s fotovoltaikou co nejdříve, na recyklaci je spousta času
Instalace výkonné solární elektrárny na bytový dům je mnohem komplikovanější proces, než v případě fotovoltaiky pro rodinný domek. Nechat se tedy odradit černými proroctvími ohledně problémů s recyklací, je jen ztráta času a peněz. Když shrneme informace z tohoto článku:
- Recyklace fotovoltaiky není žádný problém a její technologie se stále zlepšuje. Pravda je taková, že se recyklační firmy vlny výměn stávajících panelů za nové nemohou dočkat. Podle všech předpokladů to totiž bude velmi profitabilní podnikání. Proč tedy zatím existuje jen pár specializovaných linek? Čistě proto, že pořád ještě není moc co recyklovat. I staré panely vyrábějí energii déle, než čekali i největší optimisti.
- I když si necháte fotovoltaickou elektrárnu nainstalovat tak rychle, jak to jen půjde (přičemž proces realizace FVE pro bytové domy může trvat i rok), potenciální recyklace se vás začne týkat někdy mezi lety 2060 až 2070. Jestli dnes recyklaci solárů nevyřešíte na každém rohu, můžete si být jistí, že za čas bude všechno jinak. Když si vezmeme za příklad fotovoltaiku – kde byla před 40 lety a kde je dnes?
Neváhejte a zjistěte zadarmo a do 24 hodin, kolik by vaše SVJ mohlo díky fotovoltaice šetřit na energiích. Stačí vyplnit naprosto nezávaznou poptávku.
Nebo si alespoň objednejte náš newsletter. Žádná novinka ani výhodná akce vám neuteče.